Pražská magistrála leží ve stopě historických hradeb Nového Města pražského. Když se na počátku sedmdesátých let devatenáctého století začaly pražské hradby bourat, směrem od Národního muzea se začala rozvíjet rezidenční čtvrť se zelenými bulváry. Jako jedno z prvních vzniklo Komenského náměstí na začátku Vinohrad. Dalších téměř sto let byla Magistrála ulicí s příjemným profilem, která propojovala hlavní body mezi Novým Městem a okolními Vinohrady, Žižkovem a Karlínem.
Po výstavbě Nuselského mostu byla tato ulice transformována do dálnice protínající střed města a rozdělující ho na dvě časti. V celkové délce magistrály od jižní spojky do Holešovic, která činí 6,9 km, je jen 6 přechodů pro chodce. Dvacáté století a automobil proměnili městský charakter Wilsonovy třídy v moderní dopravní tepnu sedmesátých let – severojižní magistrálu. Stavbě se muselo podrobit mnoho významných budov: Hlavní nádraží bylo rozsáhle rekonstruováno, nádraží Praha-Těšnov nebo Česká dětská nemocnice na Karlově byly zbourány úplně.
Magistrála vytvořila novodobé hradby odřezávající historické centrum od Karlína, Žižkova a Vinohrad. Prostor je nepřívětivý, podřízený automobilové dopravě. Ani fakt, že například jen na náměstí I. P. Pavlova denně magistrálu přechází více než 20 000 chodců a že prochází historickou a hodnotnou částí města, nepomohl tento prostor za posledních 30 let polidštit.